Kvalitu života nemocného lze obecně definovat jako "subjektivní posouzení vlastní životní situace". V klinické medicínské praxi je běžné posuzovat zdravotní stav pacienta a úspěšnost jakékoliv léčebné intervence převážně v jedné medicínské rovině, a to pomocí somatických, laboratorních a zobrazovacích markerů.