Abstrakt
Kniha ukazuje složité ovlivňování kurikulární teorie a vzdělávací praxe v posledních desetiletích. Krátký úvod ukazuje některé starší zdroje kurikulárního myšlení.
Druhá kapitola systematizuje pojmy užívané k popisu struktury a kvalit kurikulárních dokumentů. Třetí kapitola rozebírá vývoj, který následoval po rozčarování z nenaplněných očekávání spojených s tzv. kurikulárním hnutím.
Ukazuje, že teorie byla silně ovlivněna kritickou teorií a postmodernismem. Praxe vzdělávací politiky naproti tomu hledá univerzální řešení v tvorbě obsahových a evaluačních standardů.
Rozkol mezi kurikulární teorií a praxí však poškozuje obě oblasti. Teprve v poslední době se více akademických pracovníků vrací k tradičním otázkám po výběru vzdělávacího obsahu a jeho uspořád ání. Čtvrtá kapitola představuje některé více či méně zavedené metody užívané pro výzkum kurikula a aplikuje jen na české kurikulární dokumenty.
Ukazuje relativní stabilitu určitých specifik naší tradice v této oblast. Tato specifika by mohla být vysvětlena v konceptuálním rámci nového institucionalismu a teorie veřejné volby.