článek analyzuje, jakými způsoby se protínaly a prolínaly státní přístupy k neheterosexuální sexualitě se skutečně žitými životy a prožitými zkušenostmi obyčejných lidí, kteří se (zejména zpětně) identifikovali jako gayové a lesby, případně transsexuálové a transsexuálky. V českém kontextu se jedná o první výzkum svého druhu, který kombinuje metodu orální historie s genderovou analýzou odborných textů české sexuologie z komunistického období.
Tato kombinace přístupů přináší fascinující a často překvapivé střípky, které dohromady skládají nesmírně komplikovanou mozaiku neheterosexuální sexuality v období normalizačního Československa. Pro pochopení a kontextuální zasazení jednotlivých biografických vyprávění je důležité znát specifický institucionální rámec české sexuologie, který je v článku představen a rozebrán.
Konfrontace institucionálního rámce (jež tvoří nejen sexuologie, ale také přístup represivních složek státu a jeho vzdělávacích zařízení) s osobními prožitky a zkušenostmi jednotlivých lidí pak obnažuje procesy, kterými gender a sexualita v tomto období fungovaly jako regulační mechanismy a vytvářely podmínky (nebo lépe řečeno překážky) pro konstrukci individuální i kolektivní neheterosexuální subjektivity. Ve svém celku článek přispívá k mnohavrstevnatému čtení a analýze hranic normality/deviace, veřejného/soukromého a submise/vzdoru v komunistickém Československu a ukazuje, jak cenné je studium sexuality a feministická analýza pro zkoumání nedávné minulosti.