Publikace na Filozofická fakulta |
2012
Abstrakt
Studie podává srovnání básní Paula Celana (Todesfuge, Engführung) s texty Jiřího Koláře (zejména Prométheovými játry), a to na pozadí diskuse o možnosti poezie "po Osvětimi", kterou vyvolal výrok T. W.
Adorna. Patrně lze najít dva základní postoje básníků.
První je faktický či dokumentární (např. Weilův Žalozpěv za 77 297 obětí), druhý kritický či reflexivní.
Kritický postoj, k němuž má blízko Celan i Kolář (v některých dílech) se musí vyrovnat s tíhou faktů a představuje reflexi první možnosti. Kolářovo a Celanovo dílo přes svou základní odlišnost vykazuje některé důležité shody, například důraz na moment ticha, času a postavení člověka.