Kosterní pozůstatky neandertálců jsou prvními objevenými a nejdéle studovanými doklady existence vyhynulých předků moderního člověka. Jejich výzkum probíhá nepřetržitě od objevení prvního jedince z jeskyně Feldhoffer v roce 1856.
Od počáteční debaty o taxonomické pozici a přesném vztahu neandertálců a anatomicky moderního člověka se výzkum neandertálců rozdělil na mnoho další podotázek a dílčích aspektů studia jejich života, biologické a kulturní adaptace na podmínky glaciální Evropy, otázky spojené stravou a zdravotním stavem či například otázky paleobiologie neandertálců (reprodukční chování, ontogeneze, mortalita). Dalším důležitým směrem jsou otázky po příčinách vyhynutí neandertálců v období kolem 30-25 tisíc let BP.
Příspěvek poskytuje přehled všech směrů bádání spojených s neandertálci v kontextu nových objevů kosterních pozůstatků a s rozvojem nových metod studia a představuje výzkum v lokalitě Lapa do Picareiro v Portugalsku jako příklad výzkumu zaměřeného na rekonstrukci životního prostředí a chování neandertálců.