Abstrakt
Nejen romantické kaňony, krasové jeskyně a porosty dubových hájů jsou charakteristické pro krajinu Českého krasu (viz také články na str. 98-103 tohoto čísla). Velmi typickými jsou pro toto území vápencové lomy, a to nejen ty, kde se ještě těží, ale i lomy různou dobu opuštěné.
Historie využití vápenců Českého krasu sahá do doby před 4 000 lety, ovšem až do přelomu 19. a 20. stol. se zpracovávaly především volné kameny, případně byly olamovány skalní výchozy. Těžba vápenců ve velkém započala v Českém krasu až kolem r. 1890 a první větší opuštěné lomy pocházejí z počátku 20. stol.
Této první těžbě se také někdy říká romantická, protože skály bývaly lámány nepravidelně, a proto mají stěny celkem přírodní charakter. Dnes známe z oblasti Českého krasu více než 250 lomů.
Postupným ukončováním těžby vznikaly unikátní lokality, které nám umožňují sledovat proces sukcese přírodních společenstev od počáteční holé skály až po vzrostlý les. Ovšem díky tomu, že máme k dispozici lomy, v nichž těžba ustala v různou dobu, můžeme různá stadia sukcese pozorovat zároveň a nemusíme čekat desítky až stovky let.
Těžaři nám tak předestřeli pěkný a zajímavý ekologický pokus, který stačí vyhodnotit. V našem případě jsme se věnovaly sukcesi společenstev suchozemských plžů.