Abstrakt
Příspěvek se zamýšlí nad znaky intelektuála a jeho rolí ve veřejném (politickém) prostoru. Prozkoumává tzv. akademické hledisko jako "nezištnou hru", nezávislost podmíněnou ale závislostí na vnější podpoře.
Akademické hledisko ovšem hrozí i akademickou iluzí předpokládající, že hledisko intelektuála lze univerzálně sdílet. Stať končí tezí, že akademičtí intelektuálové ustupují expertům, kteří již kriticky neanalyzují, ale zefektivňují.