Téma "úplňku" nebo "měsíční záře" patří mezi tradiční atributy literatury 19. století. Často slouží v pomocné roli ke zvýšení dramatičnosti záhadné scenérie, na druhou stranu ale může zastávat celou řadu jiných funkcí (například roli němého svědka, průvodce nebo pozorovatele), a získat tak sílu aktivního komunikačního partnera postav. Proto se příspěvek zaměřuje na různé okolnosti a motivace postav - pokud jde o znaky, které jsou osamělé a izolované, a vstupují do přímého kontaktu s měsícem.Článek nastiňuje všechny úrovně a typy vztahů v rámci přijatého komunikačního rámce.
Ukazuje tyto vztahy na stupnici afinita - fascinace - náměsíčnost. Jako výchozí bod navrhuje texty Karla Sabiny a Jana Nerudy.Článek specifikuje vztahy mezi jevy somnambulismu u Sabiny na jedné straně a současné znalosti v oblasti lékařské vědy, psychologie, esoterismu a mesmerismu na straně druhé.