Tento příspěvek se zaměřuje na specifický segment sémiotického vesmíru těla a tělesnosti v rámci Československého socialistického realismu v průběhu let 1948-1956. Analyzuje otázku, jak jsou intimita těla a sexualita zastoupeny v nekonzistentním systému socialistického realismu, a předkládá hypotézu, že symbolické snížení těla a tělesnosti v poezii, beletrii a publicistice tvořilo zásadní východisko naturalismu a avantgardy na jedné straně, a populární literatury na straně druhé, zatímco vliv na oficiální linii socialistické literatury byl výše zmíněnému systematicky upírán.