Abstrakt
Příspěvek se zabývá tématem obrazů vnějších nepřátel v komunistické propagandě v Československu v období let 1948-1956. Vytváření obrazů nepřátel náleží k vlastnostem lidské psychiky, uplatňuje se zvláště při formování skupinové identity.
Tyto psychologické mechanismy byly v druhé polovině 20. století ještě zesíleny geopolitickým rozdělením světa do dvou bloků, mezi nimiž panovalo politické i ekonomické napětí - studená válka. Obrazy nepřátel se staly nedílnou součástí propagand soupeřících států.
Vytvářela a využívala je také propaganda v Československu. Rozlišovala tzv. vnější a vnitřní nepřátele.
Různé typy nepřátel měly ustálené atributy, se kterými byly zobrazovány v propagandě, pojily se s nimi určité vlastnosti i symbolická zobrazení, která využívala i karikatura. Příspěvek se blíže věnuje zobrazení konkrétních vnějších nepřátel - imperialismu, Německa, emigrantů a Vatikánu v propagandě, především v dobové karikatuře.
Hlavním využívaným pramenem je satirický časopis Dikobraz.