Cílem předkládané studie je zmapovat vliv stoupající obtížnosti na zaujetí školním úkolem. Ve studii sledujeme obtížnost úkolu jednak z hlediska toho, jak je vnímána učitelem, jednak jak je percipována žákem.
Zajímal nás i vliv zopakování a procvičení látky na žákovo zaujetí při práci. Teoreticky analyzujeme především následující motivační proměnné: postoj k předmětu, individuální zájem, situační zájem, aktuální zájem, cílová orientace, flow zážitek a výkonová motivace.
U jednotlivých motivačních zdrojů budeme tematizovat jejich dopad na zaujetí žáka úkolem. V druhé části studie budeme teoretická východiska prověřovat v experimentu, který byl realizován v roce 2010 na pražské základní škole v 9. třídě v předmětu matematika.
Data byla získávána na základě dotazníkového šetření. Žáci vyplňovali celkem 3 dotazníky, každý obsahoval několik otázek před a po úkolu, zadání úkolu a prostor k jeho splnění. K jejich analýze používáme jak statistické zpracování, tak kvalitativní metodologii, kdy sledujeme výkony jednotlivých žáků.
Výsledky ukazují, že počet zaujatých žáků po úkolu se s narůstající obtížností neměnil, počet nezaujatých ale stoupal. Celkový počet aktivních žáků při úkolech s nárůstem obtížnosti stoupal.
Obtížnost úkolů určená vyučující, neodpovídala vnímání obtížnosti úloh žáky. Výsledky této pilotní studie budou využity pro vytváření hypotéz pro další výzkumy v této oblasti.