Neznámý zápis z Meissnerových přednášek z estetiky a rétoriky : Pokus o dataci a charakteristiku vídeňského rukopisu
Abstrakt
Studie si klade za cíl charakterizovat dosud neznámý zápis z pražských univerzitních přednášek z estetiky Augusta Gottlieba Meißnera (1753-1807). Srovnává tento zápis, uložený ve Wienbibliothek im Rathaus a pořízený jistým Wagnerem, se zápisy uloženými v českých knihovnách a určuje mu místo v jejich posloupnosti.
Nejdůležitější rozdíl mezi dříve známými zápisy a Wagnerovým rukopisem představuje odmítavý postoj k bratrům Schlegelovým. Tento postoj mírně upravuje dosavadní představu o Meißnerových názorech na vztah literatury a mravnosti.
Soubory zápisů v českých knihovnách naznačily, že pražský ordinarius byl zapálený libertin, který se odvážil i na konzervativní rakouské univerzitě prosazovat autonomii umění včetně důsledného rozštěpu mezi uměním a mravností nejen v případě uměleckých děl, ale do značné míry i samotných umělců. Naproti tomu vídeňský rukopis tento rozštěp přednostně zužuje na umění a i zde ho omezuje poukazem na vyšší, mravní cíle umělce-člověka.
Postoj k otázkám mravnosti a k bratrům Schlegelovým, ukazuje, že Meißner sám sebe považoval za představitele liberálně osvícenského proudu soudobé literatury vyzdvihujícího citové pohnutí jako ústřední účel umění, ale již nikoli za stoupence nastupujícího romantismu s jeho vypjatým přesvědčením o ničím neomezené autorské svobodě, vycházejícím z dobového filozofického idealismu. Postoj k bratrům Schlegelovým zároveň dovoluje vyslovit hypotézu, že Wagner vyslechl Meißnerovy přednášky z estetiky a rétoriky v zimním semestru studijního roku 1800/01.