Abstrakt
Chůze v přímém směru je jedna ze základních dovedností v rámci prostorové orientace a samostatného pohybu osob se zrakovým postižením. Předkládaná práce hodnotí míru odchylek od přímého směru žáků se zrakovým postižením z prvního a druhého stupně základní školy.
Pro naplnění cíle bylo použito měření na trase dlouhé 15 m. Pro další zpracování dat byla použita numerická metoda podle Wienera (2006), která odhalí jednak průměrnou odchylku prostou, vyjadřující průměrnou velikost odchylky každého jedince, a jednak průměrnou odchylku orientovanou, která ukazuje celkovou orientovanost jedince.
Výzkumu se zúčastnilo 34 probandů, 17 osob se zrakovým postižením (9 dívek a 8 chlapců) a 17 žáků vidících jako kontrolní skupiny. Výsledky výzkumu zjišťují schopnost chůze v přímém směru žáků se zrakovým postižením na základě dostupného testu. Žáci se zrakovým postižením nepřekonali žáky vidící v testu přímé chůze.
Proto se rozvoj chůze v přímém směru, důležitá dovednost v rámci prostorové orientace a samostatného pohybu, jeví jako důležitý předpoklad cílené edukace.