Abstrakt
Příspěvek popisuje vývoj písařských dovedností ve výuce počátečního psaní v průběhu první třídy základní školy, tak jak byly sledovány při ověřování tzv. třístupňového modelu péče, jenž se zaměřoval na ověření preventivně intervenčního modelu péče o žáky s problémy v nabývání čtení a psaní v počátečním období rozvoje gramotnosti. Děti, které byly do tohoto výzkumu za řazeny (N=467), byly vyučovány analyticko-syntetickou metodou nebo genetickou metodou výuky čtení a psaní.
Prošly dvěma diagnostickými prověrkami - v polovině 1. třídy a na konci první třídy, přičemž byl sledován jednak vývoj písařských dovedností i obsahů psaní v rámci té které metody, jednak byly postihovány rozdíly mezi oběma metodami. Pro hodnocení psaní byla navržena původní hodnotící stupnice, zahrnující hodnocení obsahu psaní, percentuální chybovost, práci s chybou i grafickou stránku psaní, inspirovaná zahraničními přístupy pro hodnocení psaní, ale také přístupy, které se užívají v poradenství pro stanovení míry obtíží v psaní.
V každé sledované oblasti byla vyhledána celá řada dílčích ukazatelů, umožňující hodnocení psaní jak prostřednictvím té které kvality, ale také v souhrnném celkovém hodnocení písemného produktu každého žáka (každá položka měla přesně určenou bonifikaci). Příspěvek se zaměřuje na písmo běžného žáka s důrazem na typické chyby, které se v tomto období objevují, a na druhé straně na aspekty písma, jenž většina žáků plní bez obtíží, to vše v závislosti na zvolené výukové metodě čtení a psaní.
Snahou bylo i postihnout významné rozdíly v psaní mezi analyticko-syntetickou a genetickou metodou u žáků prvních tříd.