Abstrakt
Předkládaná studie se zaměřuje na situaci německých uprchlíků v Československu mezi lety 1933-1938 před "anšlusem" Rakouska a uzavřením Mnichovské dohody. Během několika týdnů po posílení moci NSDAP v Německu v roce 1933 se mnoho lidí ocitlo v ohrožení života.
Odpůrci nacismu začali být pronásledováni za své politické názory a především za svůj etnický původ. Z obavy ze zatčení a nemožnosti profesního uplatnění odcházeli z Německa a jejich nejbližším cílem se stalo kromě jiných zemí také Československo. České i německé úřady na tento pohyb nežádoucích osob hleděly s velkou nedůvěrou a musely zavést určitá pravidla pro přijímání či nepřijímání uprchlíků.
Z důvodu vnitřní politické roztříštěnosti a částečně i obav z ještě hlubšího narušení československo-německých vztahů nebyla však československá vláda ochotna do svého právního systému začlenit odpovídající právní úpravy, které by vymezovaly život německých uprchlíků na území československé republiky. Z tohoto důvodu byli němečtí uprchlíci nuceni spoléhat pouze na některá ustanovení mezinárodního práva a právně neukotvený tolerantní přístup československých úřadů, který se ovšem mohl kdykoliv změnit či dokonce obrátit proti nim.