Příspěvek se zabývá konceptem excelence ve vysokoškolské výuce. Objasňuje čtyři pojetí (tradiční, výkonové, psychologizující a kritické) a ukazuje na jejich přednosti a limity.
Analyzuje měnící se identity v akademickém prostředí a hodnoty výuky. Reflektuje výukové inovace na vysoké škole a nabízí výukové strategie podporující excelenci, které přináší moderní vysokoškolská pedagogika.
Příspěvek nastiňuje možná řešení excelence ve vysokoškolské výuce a cesty rozvoje pedagogické kompetence akademických sborů pro požadovanou kvalitu absolventů.