Abstrakt
Stať je věnována netradiční interpretaci procesu stárnutí obyvatelstva, na které poprvé autor upozornil na mezinárodní konferenci ve Vídni v roce 2005. Zejména analyzuje mýty, šířené zejména ekonomy, o tom, že stárnutí obyvatelstva je katastrofa, že jediná záchrana je v systémové změně důchodového pojištění a že úsporné škrty v sociálních nákladech znamenají konec sociálního státu.
Vyvrací politiku povinného spoření jako řešení zabezpečení ve stáří. Z analýzy vyplývá, že stárnutí obyvatelstva je bezesporu sociální proces, který společnost musí kontinuálně řešit.
Musí jej vnímat jako metamorfózu životního cyklu a nikoliv jen jako "přibývání" starých lidí. Musí reformovat procesy zaměstnávání, vzdělávání, zdravotní péče, rodinné politiky a nikoliv jen některé aspekty tohoto procesu ... jen jeho demograficky viditelnou koncovku - starobní důchody.