Studenti ve věku 14-15 tvořili na základě 2 různých situací slovní úlohy, které měly být buď snadné nebo naopak obtížné pro jejich spolužáky. Analýza vytvořených úloh spočívala ve stanovení proměnných, které studenti využívali pro zvýšení obtížnosti úlohy. Úvodní výsledky analýzy ukazují, že studenti využívali zejména proměnné související s matematickým modelem úlohy.
Další analýza by měla ukázat, jaký repertoár proměnných mají studenti k dipozici pro tvorbu úloh a zda a jak tento repertoár souvisí se způsobem výuky matematiky ve třídě.