Abstrakt
V článku jsou představeny výsledky kvalitativní studie mladých dospělých, kteří byli v dětství považováni za mimořádně nadané ve sportu, v hudbě nebo ve škole. Studie se zabývá tím, jak zkušenost těchto mladých lidí s vlastními výjimečnými výsledky v dětství souvisí s jejich přesvědčením o možnostech vlastního aktérství v průběhu dospívání.
Prostřednictvím biograficky orientovaných semistrukturovaných rozhovorů byly získány informace o jejich vývoji a ty byly následně zpracovány za použití tematické analýzy. V rozhovorech byla identifikována tři hlavní témata vztahující se k tomu, jak respondenti vnímali svůj vývoj.
Někteří respondenti zakoušeli intenzivní tlak na výkon, který následně dávali do vztahu s pocity vyhoření a odchodem z oblasti svého nadání v průběhu dospívání. Druhá skupina respondentů mluvila o tom, že se jim dařilo v dětství velmi snadno dosahovat ve srovnání s vrstevníky výrazně lepších výsledků, aniž by byli nuceni se intenzivněji připravovat či vyvíjet úsilí.
V kontextu dospívání pak zmiňovali nedostatečnou schopnost seberegulace a problémy v dosahování výsledků srovnatelných s těmi v dětství. Třetí skupina se vnímala jako úspěšně kontrolující svůj dosavadní i budoucí vývoj v oblasti svého nadání.
Tito mladí lidé popisovali své nadání v dětství především jako motivaci, zmiňovali faktory jako vytrvalost, úsilí a vyhledávání co nejefektivnějších studijních strategií. Tato zjištění jsou diskutována s ohledem na to, jaké podmínky mohou podporovat či narušovat dlouhodobý úspěšný rozvoj nadaných dětí.