Kapitola se hlavně zabývá otázkou, zda projekt jednoho inkasního místa nesměřuje zcela mimo teoretické vymezení finančního práva a práva sociálního zabezpečení. Na uvedenou otázku odpovídá tak, že není nutné přehodnocovat předmět finančního práva a ani toto právní odvětví není nesprávně vymezeno.
Jen předmět finančního práva bývá zužován a některé jeho součásti nejsou jako předmět finančního práva uváděny.