Příspěvek se věnuje školnímu vzdělávání v ČR očima dnešních mladých dospělých s postižením. Využíváme biografický výzkumný design a předkládáme aplikační možnosti tohoto přístupu při studiu životních drah těchto lidí.
Odkrýváme témata vztahující se k tzv. signifikantním konceptům - životní cesty a zdroje. Dokladujeme, že zdroje pro vzdělávání dětí s postižením v běžných školách byly t.č. poskytovány nesystémově a částečně, což mělo často za následek narušení jejich vzdělávací dráhy.
V tomto kontextu dospíváme k závěru, že speciální jakkoliv vzdělávání uspokojuje, byť z krátkodobého hlediska, vzdělávací potřeby dětí, zároveň zmírňuje tlak na běžné školy přijímat potřebné změny umožňující vzdělávání dětí s postižením v hlavním vzdělávacím proudu. Vzdělávací dráha dětí s postižením je tak často negativně poznamenaná, což se v důsledku odráží na jejich psychosociálním rozvoji.