Studie zdůrazňuje nezbytnost celostního myšlení, které explicitně zasazuje do antropologického horizontu. Autor je veden pevným přesvědčením, že "příkop neleží mezi teologií a filosofií, nýbrž mezi aktem víry a reflexí o něm".
Právě toto vymezení jasně dotvrzuje, že rozpojení teologicko-filosofické jednoty má hlubinné kořeny, a že to, co (možná nešťastně) nazýváme "křesťanskou filosofií", je v jádru existenciálně motivovanou potřebou koordinace a integrace rozmanitých a zdánlivě kontingentních oblastí života.