Článek reflektuje dvaadvacátý Hospodinův výrok, jeho pozici ve Třetí knize Mojžíšově a v synagogálním čtení Tóry. Zkoumá strukturu textu, způsob interpretace indikativních vazeb hebrejského textu tohoto výroku, jeho specifické důrazy (duplikace, vnitrotextové souvislosti, vztah k Desateru, sociální dopad).
Soustředí se zejména na význam (roli) prvních dvou vět a vychází z toho, že tyto věty (důraz na svatost a sebeprezentaci Hospodinovu) tvoří hermeneutický klíč k Hospodinovu výroku. Ukazuje se, že Hospodinův výrok vysvětluje atributy svatosti (svatého chování).
Záměrem je konfrontovat posluchače výroku s postojem Hospodinova vyznavače.