Abstrakt
Cílem tohoto příspěvku je nastínit vývoj tělesné výchovy vyučované na speciálních školách určených primárně pro děti s lehkým mentálním postižením. Těmito institucemi jsou míněny základní školy praktické (dříve zvláštní školy), které existují již od roku 1948.
Z analýzy historických i současných legislativních dokumentů a dalších pramenů týkajících se vzdělávání dětí se specifickými vzdělávacími potřebami vyplývá v podstatě neměnná tendence v týdenní dotaci výuky tělesné výchovy. S určitými výjimkami (zejména v obdobích 1953-1960 a 1978-1993) zůstávají ve vzdělávacím programu v každém ročníku tři hodiny týdně.
Změny jsou zaznamenány spíše v obsahovém zaměření a organizačních záležitostech pojících se s výukou. Tento fakt souvisí bezpochyby se společenskými změnami ve všech oborech lidské činnosti a z postupného vytváření a vylepšování právních podmínek pro vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami.
S ohledem na množství a rozpracovanost přijatých zákonných ustanovení a předpisů lze konstatovat, že po zlomovém roce 1989 se na jedince se specifickými vzdělávacími potřebami, resp. s lehkým mentálním postižením zaměřovala legislativa podstatně více než v minulých obdobích.