Abstrakt
Příspěvek se zabývá aktuální otázkou výuky zvukové stránky cizích jazyků, přičemž většina příkladů a celkový důraz je kladen na jazyk francouzský. Na jazyk je pohlíženo jako na prostředek komunikace a je rozebrán jejich vzájemný vztah (jazyk jako prostředek výuky, nikoliv předmět).
Nejdříve je nastíněn vývoj pohledu na výuku a učení se cizím jazykům (posun od pasivity k aktivitě). Dále je zmíněna osobnost učitele cizího jazyka, jakožto stěžejního aktéra celého vyučovacího procesu i pedagogického výzkumu, který je v této oblasti uskutečňován.
Druhá část referátu je věnována problematice fonetiky a fonologie v cizojazyčném vyučování: předpoklady jedince k ovládnutí zvukové stránky daného cizího jazyka, fonologické protiklady, fonetické minimum (kvantita samohlásek), metody nácviku výslovnosti (přízvuk, intonace, rytmus)... Na závěr je zmíněna nutnost rozvíjet lingvisticky orientovanou jazykovou pedagogiku.