Abstrakt
Postupný návrat člověkem dříve vyhubených druhů do středoevropského prostoru vyvolává již několik desetiletí diskuze a spory. V průběhu 20. století se totiž, obvykle v důsledku dobře míněné druhové ochrany, obnovil výskyt více druhů ptáků (orel mořský, kormorán velký) i savců (prase divoké, los evropský, medvěd hnědý, rys ostrovid, vlk evropský, bobr evropský).
Bylo by pošetilé předpokládat, že znovuobjevení těchto druhů bylo širokou veřejností vnímáno pouze pozitivně. Naopak důvody, kvůli kterým byly popisované druhy hubeny a vyhubeny, často přetrvávají, a to jak v rovině ryze praktické (působené škody), tak i v rovině emocionální (strach z pouhé přítomnosti).
Předkládaná práce se snaží rekapitulovat okolnosti, za kterých byl v českých zemích vyhuben vlk evropský. Z metodologického hlediska se podstatným aspektem práce ukázala kombinace dvou úhlů pohledu, právního a loveckého, neboť vývoj právního rámce výkonu myslivosti byl nepochybně stejně důležitý jako vývoj loveckých metod a postupů.
Způsoby lovu zase vyplývají z důkladné znalosti biologie a etologie vlka, která byla pro dávné lovce samozřejmá a nepostradatelná.