Abstrakt
Anekdoty o otrocích obsažené ve sbírce literátských historek Ŏu yadam 於于野譚 jsou ojedinělým dokladem pohledu na existenci korejských otroků (nobi) z hlediska jejich pánů a vlastníků. Konfuciánští literáti období Chosŏn byli v drtivé většině vlastníky otroků a zaznamenané příběhy nám ukazují, která témata je na jejich otrocích nejvíce fascinovala, resp. byla hodna jejich pozornosti.
Tato studie je věnována rozboru hlavních figur vyprávění o nobi, věrného otroka a nadaného otroka, který se svým vzděláním vyrovná literátům samotným. Přestože svědectví těchto anekdot není mnohdy historicky hodnověrné, výstižně ilustruje stereotypy, jež o otrocích panovaly, a názorně ukazuje pozornost, kterou literáti věnovali případům, kdy se otrok zachoval z jejich pohledu velmi neobvykle, tj. projevil věrnost svému pánovi, nebo vynikl inteligencí, kterou u těchto bytostí málokdo předpokládal.
Anekdoty tak podávají výmluvné svědectví o morálním hodnocení otroků z hlediska konfuciánské ideologie.