Abstrakt
Kniha se zabývá ranými podobami evolučního myšlení, jež se objevují v antice. Zaměřuje se na ty aspekty moderní biologické teorie evoluce, které jsou přítomné již u některých antických autorů, byť tam všechny klíčové rysy konstitutivní pro moderní teorii najít nelze.
Současně je představeno dynamické myšlení proměn, typické pro některé antické myslitele. I když pojem evoluce jako takový v nich není jistě přítomen, takovýto pohled na svět je s ním alespoň kompatibilní.
Hlavní probíraní autoři jsou raní iónští myslitelé, zejména Anaximandros a Hérakleitos a z autorů pozdějších Empedoklés a Lucretius. Stejně tak se zaměřujeme na teleologické myšlení, které se objevilo v klasické době (Xenofón, Platón a Aristotelés) a které úspěšně zabránilo či odsunulo na vedlejší kolej další vývoj raného evolučního myšlení.
Stručně shrnujeme rovněž následný vliv antického evolučního myšlení na ranou novověkou filosofii. V závěrech se pokoušíme určit, které rysy Darwinovy teorie jsou přítomny již v antice a současně poukázat na některé epistemologické překážky, které úspěšně zabránili tomu, aby se objevila dříve.