Abstrakt
Článek je recenzí (českého překladu) knižní studie Eugena Finka "Filosofie Friedricha Nietzscheho". Husserlův žák a pozdější Heideggerův stoupenec si zde za východisko volí otázku: Je Nietzsche prvním filosofem, který se vymanil z osidel metafyziky, anebo dějiny západní metafyziky právě jeho prostřednictvím docházejí svého posledního (paradoxního) vzepětí? Po větší část závěrečné kapitoly se jeho odpověď zdá být jednoznačná: Čtyři základní motivy, dominující celému, panoramaticky zde obhlédnutému odkazu, totiž (1) ontologická rovnice bytí=hodnota a dále trojí učení: (2) o vůli k moci, (3) o věčném návratu a (4) o smrti boha a nadčlověku, nejsou v posledku ničím jiným než čtyřmi odpověďmi na nejtradičnější metafyzické otázky, vyjádřitelné též čtverem opozic: (1) bytí - nic, (2) bytí - dění, (3) bytí - zdání a (4) bytí - myšlení.
Finkův výklad je na několika místech znatelně limitován faktem, že autor v době jeho psaní (konec 50. let) nemohl pracovat s kritickým vydáním Nietzscheho spisů (edice vycházela teprve od roku 1967). V důsledku toho zastaral třeba výklad závěrečné etapy filozofova vývoje (1885-1889).
Celkově je však studie ukázkou brilantní a hluboké hermeneutické analýzy (pročež jí odpustíme míru, v jaké se kritickými výhradami vůči stylu Nietzschova psaní míjí s jeho filosofickým potenciálem - zhodnoceným teprve u G. Deleuze.