Abstrakt
V nakladatelství AVU, péčí teoretika a editora Václava Magida a filosofa a překladatele Martina Rittera vyšly jednom svazku dva stěžejní texty z pera ruského, v Německu žijícího teoretika umění a filozofa kultury Borise Groyse: "Gesamtkunstwerk Stalin" a "Komunistické post-skriptum". První z nich, vzniklý v emigraci r. 1988 a opakovaně citovaný i v české odborné literatuře, pojednává o vývojové dialektice moderního ruského umění, a to prizmatem nejtraumatičtějšího a nejvytěsňovanějšího období - období socialistického realismu 30.-50. let.
Sleduje polohy, které jej předjímaly již v avantgardě let 20., na post-stalinské de-ideologizaci ilustruje záludnou dialektiku stalinské ideologie, spojující v jakési (Groysem tak pojmenované) "totální logice" revoluční radikalismus a internacionalismus nejen s ruským nacionalismem, ale též s vyznáváním tradičních hodnot a univerzálního lidství - ideologická opozičnost autorů jako je Solženicin se tak dostává do (provokativně) problematizujícího nasvětlení, které je udržováno a posilováno autory tzv. "soc-artu" (ruského para-konceptuálního umění 70. a 80. let). Závěrečná část spisu přináší interpretace děl vybraných autorů, exponujících problematiku konce utopií, konce dějin. "Komunistické post-skriptum" je podstatně novější a názorně ilustruje současný trend filosofické rehabilitace komunismu.
Cílem ovšem není propagace tohoto programu pro budoucnost: Groys totiž přichází s provokativním tvrzením, že sovětský komunismus nebyl poražen, nýbrž opuštěn samotnými jeho exponenty, a to s cílem nechat jej završit právě podobných, čistě filosofických "komunistických post-skriptech".