Abstrakt
O čem Roland barthes skutečně mluví, když rozvíjí obraznost (a imaginárno) Eiffelovy věže? Zcela jistě ne o stavbě jako takové. Roland barthes píše Eiffelovu věž jako specifický typ ekphrasis, ale tento literární obraz se nakonec jeví jako fantazmatický a pro zpětné umístění tohoto obrazu do tkáně města dokonce fatální.
Barthes vytrhuje tento monument z prostoru města, jehož kontinuum štěpí na snový prostor čekání, míjení a izolace. Konstruuje Eiffelovu věž jako karteziánský axiom města, který zároveň (nebo spíše právě proto) činí z tohoto monumentu těžiště, které ve městě nemá místo a které lze jen kontemplovat.
Ve výsledku však takový postup činí z Barthesovy Eiffelovy věže fantazmatický monument, který potvrzuje descartesovský "argument snu" bez možnosti probuzení, vyvrácení či potvrzení.