Abstrakt
Vysoké školství se všude ve světě i v Evropě rychle mění a čím dál tím méně odpovídá tradičním představám. Počet studentů v řadě zemí přesahuje polovinu populace odpovídajícího věku a navíc vysoké školy plní vedle vzdělávání mnoho dalších funkcí, které od nich společnost (jednotlivci, podniky, organizace nebo regiony) očekává.
Nadprůměrných výsledků ovšem nemůže každá jednotlivá instituce dosahovat v celém spektru činností současně. Každá z jejich funkcí má totiž jinak definovanou kvalitu, vyžaduje jiné zaměření a odlišnou kulturu a vytváří prostředí s jinou sítí vztahů a vazeb.
Následující srovnání českých veřejných vysokých škol reaguje na potřebu diverzifikovat vysoké školství vyplývající mimo jiné z Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2011 - 2015 (DZ VŠ), který MŠMT vydalo v roce 2010. Je totiž důležité, aby se každá škola zaměřila na ty funkce, které se od ní očekávají, jsou jí vlastní a jež je schopna kvalitně naplnit.
Proto samozřejmě roste potřeba poznatků o tom, jaké vlastně české vysoké školy jsou, v čem mohou dosáhnout špičkové mezinárodní úrovně, ale také například v čem mohou přispět k rozvoji svého regionu. Tedy poznatků, o něž dříve takový zájem nebyl, ale které se dnes snaží získat celá Evropská unie.
Studie Střediska vzdělávací politiky (SVP) je dalším vykročením tímto směrem, neboť mapuje silnější a slabší stránky všech 26 českých veřejných vysokých škol. Studie rovněž vysvětluje a interpretuje údaje o zaměstnatelnosti absolventů jednotlivých veřejných vysokých škol a jejich fakult v České republice, které SVP dlouhodobě shromažďuje, analyzuje a zveřejňuje již od roku 2002.