Studie představuje možnosti výzkumu hudebního pramene jako pramene k problematice každodenního života v pozdním středověku. Na konci 15. století se velké množství polyfonního repertoáru šíří stále ještě anonymně bez autorské atribuce.
V systematicky organizovaných hudebních sbírkách, mezi které patří i český Kodex Speciálník, postačují k identifikaci motet nebo písní v rejstříku jejich textové incipity. Anonymně zapsané části mešního ordinaria ovšem vyžadují od kompilátorů rukopisu jistou míru kreativity, a jak ukazuje rozbor rejstříku Kodexu Speciálník, do alternativních názvů skladeb se promítají nejrůznější asociace s každodenním životem v pozdně středověkém městě.
K identifikaci jednotlivých mešních částí tak slouží jména osob, místní jména, pracovní činnosti i zvukové asociace.