Text se zabývá českými výzkumy v oáze el-Héz (Bahréja), v lokalitě Bír Šovíš, převážně venkovským osídlením v této lokalitě, výrobními okrsky a keramikou nalezenou v této oblasti (převážně ve zkoumaném Domě 3), ale i vojenskými stavbami, cestami a vodními díly (manawáry), náležejícími do doby římské. Interpretuje nálezy několika vědeckých expedic do el-Hézu a řadí je do širšího kontextu římské přítomnosti v egyptské Západní pouště.
Zdůrazňuje interdisciplinární zaměření české expedice a skutečnost, že komplexní průzkum městského osídlení, jeho struktury a charakteru ve vztahu k městským aglomeracím byl v tak velkém rozsahu řešen v podstatě poprvé.