Cílem článku je ukázat, že nesrozumitelný "devinalh", báseň - hádanku trubadúra Guilhema de Peitieu, lze číst jako zprávu o neúspěšném pokusu napsat čistě introspektivní báseň. Básník pro sebe nejprve tvoří snový svět oddělený od světa reálného.
Následně do tohoto světa vkládá postavu dámy, jejíž přítomnost je nutným předpokladem vzniku dvorné poezie. Taková akce je ovšem nemožná.
Závěrečná hádanka básn ě vyzývá čtenáře k tomu, aby vykonal akt interpretace básně, tedy otevřel "krabičku" autorovy autistické situace a celý experiment tak ukončil.