Abstrakt
Článek nabízí kritický rozbor Plútarchovy morální teorie ve spise De virtute morali v jejím historickém kontextu a sleduje přitom obecnější filosofickou otázku: s jakými obtížemi se musí vypořádat filosofická teorie jednání, která je motivována snahou prokázat bytostnou odlišnost rozumu a emocí jako dvou motivačních zdrojů, tak jak o to usiloval Plútarchos v této polemice proti stoikům? V první části autor rekonstruuje Plútarchovo pojetí se zvláštním zřetelem ke způsobu, jakým vychází z aristotelského rámce a odchyluje se od něj. Druhá část ukazuje, že odmítnutím Aristotelova řešení vztahu mezi rozumovou a nerozumovou motivací a přijetím některých v podstatě stoických předpokladů o lidském jednání Plútarchova teorie sklouzává ke stoickému pojetí, proti němuž je namířena.
V závěru autor na základě několika Plútarchových vyjádření nastiňuje alternativní a méně zranitelný argumentační směr, jíž se Plútarchos býval mohl vydat.