Abstrakt
Gestalt je termín pro jeden z psychoterapeutických směrů, který se zaměřuje primárně na prožitek v přítomnosti a terapeut fenomenologicky popisuje a všímá si toho, co se děje mezi ním a klientem. V Gestaltu se mísí několik vlivů vycházejících především z filosofie existencialismu a z fenomenologie.
Projevují se zde však ještě mnohem hlubší kořeny, které vycházejí z hodnot židovsko- křesťanské tradice. Při podrobnějším pohledu můžeme rozeznat jasné styčné plochy Gestalt přístupu a židovsko-křesťanského pojetí člověka a jeho světa.
Hlavním zaměřením této studie je dialogické pojetí. Dialogičnost, která je jedním z pilířů Gestalt terapie, se ve světle židovsko-křesťanské tradice jeví jako člověku přirozená.
Dnešní člověk je dědicem nejen prvotní křesťanské církve, ale také, aniž by si plně uvědomoval jejich pochybení a mylnosti pohledu, dědicem humanismu, renesance, osvícenství, liberalismu a naturalismu. Útoky těchto faktorů směřující proti křesťanství zanechaly však hluboké rány v každém z nás a síla, se kterou, ač často nepoznaně, skrytě působí, je značná. Antropologické důsledky tohoto faktu jsou zjevné v psychoterapeutické pomoci, kde se člověk potkává se svou rozervaností, nejistotou, dezorientací či ztraceností.
Autonomie a vymanění člověka z vazeb židovsko-křesťanského životního řádu tak nese své negativní důsledky. Ve studii se vychází zejména z rozboru vztahu Já-Ty, jak jej prezentuje ve svém díle židovský myslitel Martin Buber.
Dialogický personalismus, jehož je Buber hlavním přestavitelem, klade důraz na to, že sám sebe jako osobu mohu poznat pouze díky druhé osobě, která je pro mne základem. Tím, že kořeny Gestaltu vycházejí ze židovského prostředí a současně z křesťanského personalismu, je dialogičnost, jež je židovství i křesťanství vlastní, v Gestaltu přirozeně přítomna.