Abstrakt
Příspěvek se věnuje obrazům potažmo konstrukci vzorového mužství v éře pozdního československého socialismu. Výchozí materiál představují normalizační televizní seriály jako nejpreferovanější žánr dobové populární kultury.
Pro pochopení role, kterou televizní seriály hrály ve společnosti vycházím z Gramsciho konceptu hegemonie a z přístupů kulturních studií. Jako hlavní interpretační nástroj využívám koncept hegemonické maskulinity R.
W. Conella.
Ideálního socialistického muže, který se stává hrdinou několika populárních seriálů Jaroslava Dietla, považuji za vzor pozdně socialistického hegemoniálního mužství. Jeho obraz je doplněn dalšími uznávanými i odmítanými modely mužství, které se v dobových seriálech vyskytují.
V závěru článku se věnuji otázce, nakolik mohlo být toto vzorové mužství ve společnosti přijímáno a ukazuji že hegemoniální mužství nabízelo jedinou oficiální možnost, jak uniknout z marginalizace obyčejného muže ve společnosti i v rodině.