Článek se zabývá problematikou rozdělením jsoucna do kategorií, nejvyšších rodů, tak jak jej předložil Jeroným Pražský v kvestii O harmonii smysly vnímatelného světa a klade je do kontextu diskuzí na toto téma ve starším evropském myšlení. V tomto rámci ukazuje některé body Jeronýmovy nauky o stvořeném světě, například realistickou logiku, které mohlo ovlivnit učení Jana Wyclifa, ale také body, které jsou od Wyclifova učení odlišné a zdají se být inspirované jinými zdroji.
To je i případ Jeronýmova řešení otázky dostatečnosti kategorií, jehož zdroj se podařilo nalézt v textech Waltera Burleyho a Roberta Alyngtona, přičemž Jeroným patrně čerpal z druhého uvedeného myslitele, jenž byl sice následovníkem Wyclifových filosofických základů, ale jeho filosofický systém jako takový významně pozměnil. Nově se tak naskytla otázka, do jaké m íry bylo filosofické myšlení počátků české reformace ovlivněno Wyclifovými následovníky, tzv. mladšími oxfordskými realisty, což představuje nové pole pro další bádání.
Textová analýza Jeronýmových a Alyngtonových pojednání kromě toho přispěla k podpoření hypotézy, že jsou s Jeronýmem Pražským spojena tzv. "Collecta de probationibus propositionum", neboť obsahují schémata a ilustrace, která odpovídají pasážím textů, jejichž autorem je nesporně mistr Jeroným.