Příspěvěk se zabývá proměnami xaveriánské legendy v českém písemnictví 17. a 18. století. Úvodem sleduje šíření velkých celoevropsky vlivných zpracování života sv. Františka Xaverského (O.
Torsellini, J. de Lucena, D. Bartoli, G.
Massei, D. Bouhours) do střední Evropy (především Svaté říše římské a královských Uher jakožto součásti habsburského soustátí) a jejich zdejší přijetí.
Následně se pak věnuje samostatným zpracováním legendy vzniklým v českém písemnictví.