Abstrakt
V předkládané studii se zabýváme vztahem fyzické aktivity a kvality života u vzorku 254 českých seniorů, u nichž jsme prostřednictvím strukturálního modelování analyzovali vztah mezi těmito dvěma proměnnými. V navrhovaném modelu předpokládáme nepřímý vztah mezi fyzickou aktivitou a životní spokojeností, který je zprostředkovaný vnímanou osobní účinností a specifickými oblastmi kvality života (vnímaným psychickým a fyzickým zdravím).
Vyšší úroveň fyzické aktivity byla spojena s vyšší mírou vnímané osobní účinnosti (β=.70, p <.001). Vnímaná osobní účinnost byla spojena s vnímaným psychickým zdravím (β=.25, p <.01), které bylo spojeno s životní spokojeností (β = 0.24, p <0.001).
Oproti původnímu předpokladu souvisela vnímaná osobní účinnost jen málo s vnímaným tělesným zdravotním stavem (β=-.04, p <.001) a vnímaný zdravotní stav byl jen málo vztažen k životní spokojenosti (β = 0.07, p <0.001). Model odpovídal našim datům (CFI = 0.827, RMSEA = 0.080 [CI = 0.047 až 0.115], SRMR = 0.065) a vysvětloval 93% rozptylu v životní spokojenosti.