Abstrakt
Dějiny evropské racionality ukazují, že myšlení vždy modifikuje (skrytě, leč podstatně) předmět svého zájmu. Vědění se rodí z násilí, jako takové je vždy ovládáním, mocí. Žít eticky znamená proto sestoupit k těmto kořenům a odhalovat taková fenomenální pole, která odkazují k "jinak-než-myslet".
Transcendence jakožto transcendence si vynucuje tuto pozornost právě pro svou nepředmětnost a neobjektivovatelnost. Odpovědí na ni není myšlení konstruující vědění, ale právě etika, jež překračuje každý egoismus.
Teologie proto není ve své podstatě vědním systémem, ale výchovou k lásce.