Abstrakt
Za hlavní cíl tohoto příspěvku lze označit analýzu teoretických republikánských a demokratických postřehů Jeana-Jacquesa Rousseaua ve vztahu vůči polskému politickému systému v 18. století, jejichž vzájemné souvislosti je třeba vyvozovat zejména na základě interpretace autorova nepříliš známého díla Úvahy o polské vládě. Tradiční náhled na tuto problematiku skýtá tezi o pozdním myšlenkovém obratu francouzského filosofa, v jehož důsledku byl Rousseau schopen odvolat klíčové principy ideální společnosti propagované ve Společenské smlouvě a nastolit ultrakonzervativní kurs ve stylu: "Poláci, dobře si rozmyslete, než ve svém státě cokoli změníte!" Tento příspěvek si oproti tomu klade za úkol prokázat, že Rousseau svou obhajobou polského šlechtického a nevolnického systému neslevil ze svých původních zásad, neboť sepsáním Úvah sledoval vytvoření praktického návodu pro realizaci ahistorických principů společenské smlouvy v konkrétním čase a prostoru.
Na základě této hypotézy je nutné posoudit, v čem bylo polské politické zřízení pro Rousseaua natolik inspirativní, že v něm spatřoval vhodný základ pro zformování republikánské společnosti. V rámci této otázky akcentuje předkládaná analýza následující prvky: 1) specifičnost polského národního ducha, neslučující se s moderním individualistickým pojetím evropských národů, 2) suverenitu legislativy nad exekutivou, 3) silnou pozici regionů.