Abstrakt
V moderní lingvistice se stále častěji vychází z antropologického přístupu k jazyku: výchozím bodem zkoumání je tu člověk a jeho vlastnosti. Tím je dán i zájem o slovní zásobu spojenou s lidským tělem, která představuje to, co je člověku nejbližší. Jejím centrem jsou jednak přímo názvy částí těla (somatismy) - v této souvislosti zkoumáme zejména frazémy jako lexikální jednotky frekventované a zároveň dostatečně různorodé - , jednak s nimi spjaté koncepty (kognitivní jednotky poukazující k naivnímuobrazu světa). V referátu se budeme zabývat přístupy ke zkoumání somatismů, které se uplatňují v ruské lingvistice, a jejich možnostmi. Jsou to tyto přístupy:
1) kulturologický přístup: jedná se především o výzkumy vztahující se ke kultuře, folkloru a etnografii; o jazyk v užším smyslu slova tu jde až sekundárně;
2) popis člověka a částí jeho těla z hlediska naivního obrazu světa;
3) různé způsoby klasifikace substantiv označujících částí těla z hlediska sémantických okruhů, které jsou s nimi spojeny (berou se při tom v úvahu i slovesa a adjektiva);
4) popis symbolického významu pojmů spojených se somatismy;
5) popis gest a jejích obraz v jazyce;
6) srovnávací přístup.