V odborné literatuře najdeme domněnky o tom, že některé slovanské výrazy označující části těla jsou původem dysfemismy vzniklé v jakémsi "praslangu" bojovníků. Konkrétně jde o výrazy pro lebku, hlavu, ruku a nohu.
V našem příspěvku se pokusíme důkladně analyzovat motivaci pojmenování slovanských výrazů v kontextu jiných indoevropských jazyků a posoudit, zda skutečně může jít v těchto případech o užití dysfemismů z důvodů jazykového tabu.