Abstrakt
Hlavním cílem stomatologické péče je zajištění biologické a sociální funkce chrupu po celý život člověka. Plánování protetické rekonstrukce se odvíjí od analýzy všech získaných dostupných dat (např. anamnéza, klinické vyšetření, zobrazovací techniky a další).
Pro určení typu a charakteru neúplných zubních oblouků se v minulosti používala celá řada klasifikačních systémů, z nichž některé třídí defekty chrupu podle rozmístění zbývajících zubů a mezer, jiné podle zkrácení zubních oblouků a mezer v zubním oblouku, další diferencují na základě přítomností opěrných zón. Autoři uvádějí stručný přehled sedmi nejznámějších klasifikačních systémů - Voldřichův, Kennedyho, Wildův, Eichnerův, Witterův, Körberův a Tvrdoňův.
Popisují rozdělení protetických defektů chrupu do určitých skupin nebo tříd z hlediska konvenční a implantologické protetické stomatologie. Uvádějí současné možnosti ošetření nejčastějších protetických defektů - frontální mezeru, jednostranně nebo oboustranně zkrácený zubní oblouk, ztrátu poloviny zubního oblouku, bezzubou čelist, přičemž první dva protetické defekty jsou rozčleněny na podskupiny, lišící se množstvím ztracených zubů.
Představují současné možnosti rekonstrukce výše uvedených defektů pomocí implantologické a konvenční protetické stomatologie. Autoři se tedy zabývají danou problematikou v kontextu se současnými možnostmi protetického ošetření, přičemž se snaží odpovědět na otázku, nakolik jsou tyto znalosti v současné době ještě aktuální a prakticky využitelné.