Publikace na Filozofická fakulta |
2012
Abstrakt
Přestože se básnická sbírka Georga Johannesena Ars Moriendi eller de syv dødsmåter (1965) těší trvalému zájmu badatelů, nenalezneme mnoho studií, které by se důsledněji zabývaly strukturou její sémantické výstavby a zvláště pak využitím paradoxu jako figury, které je pro knihu charakteristické. Tato studie vychází z pojetí paradoxu Willarda Van Ormana Quinea a rozšiřuje je o perspektivu zakládající se na odlišení významu a smyslu jazykového znaku Gottloba Frega.
Dokládá, že Johannesenovo užití paradoxu nepřispívá pouze k posílení estetického účinku básní tím, že stupňuje jejich intenzitu a významové napětí; paradox jako figura také zprostředkovává specifický vhled do ontologické sféry člověka.