Abstrakt
Práce se zabývá postavením a rolemi literárních překladatelů v procesu překladu na pozadí historických literárních i mimoliterárních jevů. Soustředí se na knižní překlady ze skandinávských jazyků do češtiny v letech 1890-1950.
Východiskem je předpoklad, že jakkoliv základní úloha překladatele se v čase nijak zásadně nemění, jeho skutečné pole působnosti je silně dobově a oblastně podmíněné. Základní badatelská otázka zní: Jak se postavení překladatele a jeho role v procesu překladu vyvíjely v čase a proč zrovna tak, jak se vyvíjely? Metoda je heuristická.
Primárně se analyzuje písemná komunikace jednotlivých aktérů procesu překladu. Následně se jednání a motivace překladatelů i dalších aktérů uvádí do širšího historického kontextu a hledají se možná vysvětlení.
První kapitola rozebírá hlavní badatelské otázky, metodologii a klíčové pojmy. Druhá kapitola se věnuje přípravnému období (do roku 1890), během něhož byla překladatelská aktivita povětšinou nesoustavná.
Třetí kapitola se soustředí na období do prvn í světové války. Činnost klíčového překladatele Huga Kosterky sleduje v kontextu kulturně společenského dění v době, kdy došlo k rozmachu českých překladů skandinávské literatury. Věnuje se jeho postavení v několika nakladatelstvích, analyzuje důsledky rostoucí konkurence mezi nakladateli i překladateli a věnuje pozornost též otázkám mezinárodního autorského práva. Čtvrtá kapitola zkoumá profesionalizaci nakladatelského podnikání po vzniku ČSR.
Sleduje, jak pozici překladatele ovlivnil mj. rozvoj normativní lingvistiky, vznik nových rolí v procesu překladu, nárůst významu redaktora či ekonomická krize 30. let. V souvislosti s působením Emila Waltera v roli kulturního atašé Vyslanectví ČSR ve Stockholmu se dále zabývá novými metodami kulturní diplomacie, rolí překladu a překladatelů v diplomacii.
Tématem závěrečné kapitoly je vliv ideologie a kulturní politiky na proces překladu jako takový a na postavení všech zúčastněných aktérů v letech 1945-1950.