Antisemitské demonstrace pokračovaly na Slovensku i v období po druhé světové válce. Nejznámější z nich byl pogrom v Topoľčanech v září 1945.
Další antisemitské incidenty proběhly na Slovensku na počátku srpna 1946 v průběhu prvního národního partyzánského kongresu v Bratislavě. Židé byli napadeni, přičemž partyzáni křičeli antisemitská hesla. I v dalších slovenských městech proběhly útoky na Židy.
Projevy antisemitismu byly zmiňovány také v českém tisku, který byl však značně závislý na tiskových kancelářích, československé i slovenské. Informace postrádaly detaily.
O tom, co se vlastně na Slovensku dělo, bylo pojednáváno nedostačujícím způsobem. Čtenáři proto nemohli zaujmout stanovisko k rozsahu antisemitských aktivit. Pařížská mírová konference, která se v té době konala, byla spojena s vážným napětím mezi Československem a Maďarskem. Český tisk a vláda se pokusily ukázat prstem na maďarské fašisty jako na odpovědné za antisemitismus.
Nepřipouštěly si přitom, že by mohlo jít také o projevy slovenského antisemitismu spojeného s partyzány, tedy válečnými hrdiny, od nichž nikdo neočekával žádné negativní chování.