Abstrakt
Text se zabývá aktivitami Svazu českých novinářů při zakládání první poválečné školy nabízející vyšší vzdělání pro novináře v Československu. Mít takovou školu bylo snem mnoha novinářů již v období první republiky.
Převratné změny po Květnu 1945 a potřeba vyhovět velkému počtu studentů, kteří neměli možnost ukončit vysokoškolské vzdělání, a někdy dokonce i středoškolské vzdělání, vytvořila tlak na poválečný československý systém vysokoškolského vzdělávání. Ustavení nové Vysoké školy politické a sociální mělo pomoci tento tlak zmírnit.
Svaz českých novinářů se úzce podílel na jejím vzniku. Vazba mezi oběma institucemi se odrážela i ve složení pedagogického sboru.
Mnozí představitelé Svazu českých novinářů ve škole učili a podíleli se i na jejím vedení. Ačkoli myšlenkou zřizovatelů školy bylo vytvořit prostor, kde by se mohly odehrávat svobodné diskuse o různých politických a ideologických názorech, ve skutečnosti se brzy taková myšlenka ukázala jako nemožný ideál. Škola se stala předmětem kritiky od nekomunistických politických stran.
Přednášky stále častěji obsahovaly prvky komunistické agitace. Čištění školy od "reakčních" elementů v únoru 1948 na druhou stranu nevyvolalo žádný významný odpor ze strany studentů, ale spíše naopak. Studenti aktivně vyloučili nekomunistické učitele.
Jejich místo bylo následně nahrazeno komunisty nebo jejich sympatizanty. Dlouholetý sen o vysokoškolském vzdělávání mladých novinářů v prostředí volné výměny politických názorů se tedy nakonec rozplynul.